Taková obyčejná zkouška...

Tento text je převzatý. Autorem je Bugata (Nierika) a oběma je nám jasné, že až na pár známých a zasvědcených bude ostatním lidem připadat jako naprosto zbytečné tlachání. Ale proč nezaplácnout tochu místa na síti, že?

Tak jsme se včera sešli skoro všichni ve zkušebně. Přišel i Robátko Šitavanz, což samo o sobě je důvod k oslavě. Objednali jsme si pivka (Robátko nealko samosebou) a rozvinuli debatu na klasická témata. Přisedl Arny Mrník a tiše nás pozoroval a poslouchal. Neměl vypito, proto nezpíval, dokonce si pivo platil sám. Alespoň myslím. Pak se objevil na terase Fido (pes - pozn. ed.) následován Pepem.
Pepe s rukama od barev objednal rundu pralinek s griotkou, čímž jsme oslavili jehho narozeniny. Ja přidal rundu pivek, vrátil Lobovi dvě stovky, co jsem mu dlužil od minule a pujčil si od Pepeho kilo. Kecali jsme docela dlouho, moc se nám nechtělo dolů. Na terase se objevil divnej týpek s malým klukem (tak šest let) a psem. Bosky, se dvěma igelitkama. Šel rovnou k baru a ptal se na ubytování. Celé to bylo dost divné. Bylo mi jich líto. Poradil jsem mu pár levnějších noclehů, hledal ubytko prý hlavně kvůli klukovi. Vypadal, že by spíš potřeboval půjčit prachy, než platit někde za noc. Poděkoval mi a řekl nashledanou, což mě trochu překvapilo. Furt na ně myslím. Představoval jsem si takhle sám sebe se Šimakem (Šimon, autorův syn - pozn. ed). Brrrrr tyvole.

Bylo snad půl desáté, když jsme se konečně odhodlali zalézt do zkušebny. Měli jsme popito a nálada byla výborná, poněvadž jsme nemuseli nic zkoušet, pilovat a tak. Varan začal cosi brnkat, Sedlo se přidal, Zbyňa se přidal a znělo to dobře, tak jsme se s Lobem taky přidali a už to jelo.
Nová věc. Uplně v klidku, jako na Bystřičkach. Lobo natáhl mikrofony aby se dalo něco zaznamenat. A udelal dobře. Bylo co. Celkem vypalovák s rychlým nájezdem bicích a synťáku. Opět geniální kytarové copy, basa, rytmus. Našel jsem si bezva zvuk, ale bohužel už v uloženém zvuku ze Speaking In Tongues. Dilema, který z nich nechat jsem pod návalem emocí a faktem, že Speaking stejně asi koncertně moc nepofičí, vyřešil celkem rychle. Zmoduloval jsem to dost Enonovsky. Zas trochu něco jiného, ale sedne do songu jak prdel na hrnec. Jak říkam, pecka.

Najednou se přimotal do zkušebny Pepe, celkem v laufu a začal do toho hulákat rovnou na mikrofon... Fúze Shawna Ridera a Iana Curtise. V ten moment mi to přišlo dokonalé, něco jsem si ještě před hraním foukl a surfoval jsem si na té vlnce jak hawaian. Lobo to sejmul na dva mikráky. Znělo to výborně, trochu smíchat a je to, hehe.
Pepe šílel. Vzal si djembe a začal do toho mlátit hlava nehlava. Řval jsem na něho ať s tím jde vedle, ale sral na mě a svítil jak žárovka. V ten moment vypadal jako štastnej člověk. Další piva. Půlnoc. Balíme. Zympy dokonce ani nějak zvlášť nespěchal domů. Bylo to celé dost euforické. Buď byla nějaká dobrá konstalace a nebo jsme fakt ve vzájemné pohodě nebo co. My snad začnem znova i skládat, v té naší pochcané Kopřivnické kobce! Haleluja! Doufám, že jsem to nezakřikl…

Domů jsem jel na kole. Cestu jsem si vychutnával, jako bych jel na prázdniny na chatu. Zapomnel jsem si klíče od bytu a doufal, že Baka (manželka autora - pozn, ed.) bude vzhůuru. Byla skoro jedna v noci, když jsem ji prozváněl pod barákem. Otevřela, podívala se na mě a beze slova vklouzla zpátky do postele. Myslím , že radost ze mě neměla. Ale až uslyší ten nový song, určitě mi odpustí. Pět hodin spánku musí stačit. Na regeneraci a odbourání alkoholu. Ráno bude kruté, ale rána takové bývají. Hlavně si natočit budík…