Marbulínkova sestřička s nejmilejší drůbeží
Svoboda, nadhled a nasazení. Těmito třemi slovy se dá shrnout nejen to, co pokládám za zásadní ve veškerém svém hudebním konání i jako posluchač, ale i to, čím se MSsND ve všech směrech vyznačují. Absolutní svoboda je zaručena již tím, že ani jeden koncert není stejný jako ten předchozí.
Hluk, který tihle pánové a dáma umějí vyloudit, je neuvěřitelný, v kombinaci s naléhavostí textů a silou projevu působí každé jejich vystoupení jako dobře mířená rána na solar.
Abych se ale vrátl k původní myšlence - nedovedu si sám sebe představit jako člena MSsND (znáte to, takové to přemítání z dob, kdy aparáty stály majlant a kytary se nedaly sehnat, z dob, kdy jsme si sami sebe představovali na místě jednotlivých členů legendární zábavové kapely Rezon.. joj...), zároveň ale naprosto obdivuji, respektuji a miluji vše, co dělají.
Známe se již nějaký ten čas, o Kubovi O. jsem na tomhle blogu již psal v článku o kapele Havárna, a proto se domnívám, že další popis blízkých vazeb, které na divoké severní pohraničí máme, je zbytečný. V tomhle není jediný problém a šel bych s nimi třeba do samotného pekla.
Mám však strach, že pokud by mi někdy náhodou dovolili, abych si s nimi zahrál, jenom bych jim to kazil.
Přiznám se, že po těch všech tu horších, tu lepších, ale v podstatě pořád totožných kapelách, ve kterých jsem se kdy mihnul, jsem již natolik pokřivený konvenčním uvažováním, že bych se zkrátka asi nedokázal napojit na jejich vlny...
A to je na tom nejvíce fascinující. Člověk v podstatě nemusí umět moc, stačí trošku rytmu v těle a pár akordů, a pokud se jedná o nějaké to jamování nebo brnkání pro pobavení, je v podstatě schopen zahrát si s kýmkoliv.
Jak ale splynout s nečím tak netvárným a věčně se měnícím? Každý jejich koncert na mě působí jako naprosto rozporuplná kombinace sebedestruktivního běsnění a absolutné mimořádné sounáležitosti založené na společném prožitku.
Je třeba uvést na pravou míru jeden fakt - o hudbu takovou, jak ji vnímá 99,99% populace, se v případě MSsND nejedná. Jejich šílené improvizace jsou mnohdy opravdu těžké na strávení, pan šenkýř z Vyšních Vlkodlaků by to patrně popsal jako "vejskání, rachocání a nějaký ty světýlka" a jak už zmínilo více lidí, poslech MSsND naživo vysloveně bolí. Zároveň ale nelze uniknout. Na každém koncertě, který jsem viděl, jsem se přistihl při tom, že si v duchu dokola opakuju: běž pryč, vypadni, tohle tě zabije. Ale ne.. nebuď sračka, už brzy bude konec. A v ten moment se do toho MSsnD opřou ještě více a najednou je z toho čístý a ryzí noise, v té podobě, která osvobozuje a smývá ze světa zlo. V ten moment je proud zvuku a celková naléhavost tak mohutná, že se v ní dá plavat! A kdo tohle jednou zakusil, ví o čem píšu. Z toho se neutíká!
MSsND vymítají zlo a já doufám, že s tím nepřestanou.
"Konečně pořádná kapela..." (citát)
Lukáš Sedláček
20 minut koncertu stačí až nad hlavu...
Jednoho krásného dne jsme něco montovali ve zkušebně a moc se nám nedařilo. Obklopeni starými krámy, většinou nefunkčními, propadali jsme jisté beznaději."Chtělo by to pořádné druty...." plácnul jen tak mezi řečí bubeník a už to bylo.
Lukáš Sedláček
Zápisky z minitour jedné kapely
Účinkují: Frajárula Disgráciáta - vocal Waran - guitar Wachata - klarinet, keyboard Slon - drums Hroch - bass Hajnej - guitar
Lukáš Sedláček
Lanka u Majkla
Už za hodinku budu opět na den a půl odstřižen od starostí všedního dne a spolu s několika spřízněnými dušemi se ponoříme do světa Call Of Duty 4 a FlatOutu.
Lukáš Sedláček
Taková obyčejná zkouška...
Tento text je převzatý. Autorem je Bugata (Nierika) a oběma je nám jasné, že až na pár známých a zasvědcených bude ostatním lidem připadat jako naprosto zbytečné tlachání. Ale proč nezaplácnout tochu místa na síti, že?
Lukáš Sedláček
Linux není Windows
Název článku může působit poněkud podivně, uznávám. Dobře ovšem naznačuje to, že mým cílem není obhajovat, či soudit jednu ze zmíněných platforem. Hodlám se spíše zamyslet nad tím, jakým způsobem je na Linux nahlíženo z pozice bežného uživatele. Podotýkám, že nejsem a nikdy nebudu tím klasickým počítačovým šílencem, který na denní světlo vychází jen v ochraném obleku a mluví v binárním kódu. Ano, umím nainstalovat systém, občas svedu i vyměnit nějakou serepetičku, která se porouchala a za svůj nejheroičtější počin v oblasi IT pokládám záchranu fotografií kámošových dětí z havarovaného harddisku. Ale tím to asi končí. Rovněž by asi bylo vhodné podoknout, že mým primárním OS jsou i nadále Win XP, které se zdají být po těch letech opravdu doladěné a fungují zcela bez problémů. Linux je pro mě zatím jen zajímavá alternativa, které se věnuji tehdy, když nemám na práci nic konkrétního a chci se jen tak v něčem vrtat a zkoušet, co to snese...
Lukáš Sedláček
Recenze? Velice ten tenký led...
Nacházím na webu spousty článků, recenzí, blogů, krátkých aktualit a informací a vždy se snažím utvořit si v hlavě nějaký celkový dojem, obraz, či alespoň představu toho, co měl autor na mysli a snažím se na jeho text nahlížet z několika úhlů pohledu. Recenze bývají různé: zábavné, zbytečné, zdlouhavé, nebo naopak příliš stručné, zanícené, fundované, odfláknuté, humorné, ale nikdy nejsou a ani z principu nemohou být objektivní. A i když občas vyplivnu na tento blog nějaký článek, na čistokrevnou recenzi bych si patrně netroufnul. A to z jednoho prostého důvodu: zmíněná objektivita je pro mnoho lidí natolik důležitým prvkem, že naprosto postrádá smysl, abych se jako obyčejný fanoušek muziky, kterému se prostě něco líbí a něco nelíbí, pouštěl na tak tenký led. Snažit se být v recenzi objektivní, to je jako fandit Baníku a Spartě zároveň.
Lukáš Sedláček
Konec Davida Černého
Tento článek bude opravdu velmi, velmi stručný. David černý dle mého názoru naprosto ztratil ksicht a už mu neuvěřím a ni nos mezi očima. Měl to dotáhnout do konce, poslat všechny k šípku, maximálně vrátit peníze, aby daňoví poplatníci nevřískali a byl by to frajer. Takhle je spíše k smíchu.
Lukáš Sedláček
Originalita = Voivod
Říká se, že Voivod jsou snad nejvíce nedoceněnou kapelou na světě. Já si to nemyslím. Daň za originalitu a neotřelost se platí všude, o Voivod to platí dvojnásob a když šli s kůží na trh, museli vědět, že cesta, kterou si zvolili, je na stadiony pro statisíce diváků nazavede.
Lukáš Sedláček
Nejlepší pivo v Kopřivnici vs. Holba
Mojí nejoblíbenější hospodou je jednoznačně pivnice Žaba. Nachází se v těsné blízkosti interhotelu Tatra. V nabídce mají Redagst 10, Radagast 12, Plzeň 12 a místní kvasnicový ležák Vulkán.
Lukáš Sedláček
Havárna - kapela z jiného světa
Věřím tomu, že podobných kapel je v naší zemi nespočet. Skoro bych řekl, že v každém větším městě takových šest... I pět. Jenže to je nepodstatné. Podstatné je, že jednou mi tihle maníci vstoupili do života a ať už mě cesty osudu zavedou kamkoli, zůstanou v něm napořád. Havárna, to je něco, na co se nedá zapomenout.
Lukáš Sedláček
Slayer, Trivium, Mastodon, Amon Amarth, Malignant Tumor
O státním svátku bylo v holešovické hale opět veselo. Svátek metalový, chtělo by se říci. Slayer se u nás neukázali dlouhých deset let, proto mě k návštěvě této zastávky "Unholy Aliance Tour Chapter III" přiměl spíše fakt, že Tom Araya vedl již nekolikrát v médiích hloupé řeči o tom, že už na to prdí, že už kolem sebe slýchává něco a starém dědkovi atd. A představa, že bych už nikdy nemusel Slayer koncertně zažít, byla pro mě natolik nepřijatelná, že jsem neváhal a vypravil jsem se opět po čase vlakem do stověžaté matičky.
Lukáš Sedláček
Iggy Pop & Stooges, Praha 19.9.2008
Šlachovitý pán nám předvedl, že všichni jak tu jsme - metalisti, pankáči, máničky, šampóni s gatěma většíma než nafukovací tenisová hala, zkrátka všichni, co se občas snažíme být strašně drsní a s kytarama v rukou kopeme do pozadí maloměštáky, establishment a ikony komerční zábavy, jsme v podstatě jenom takoví kašpárci, kteří blbnou, protože se doma u telky nudí. Tohle byl opravdový, až na kost ohlodaný, špinavý a hlasitý rock ́n roll...
- Počet článků 13
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1822x