Říká se, že Voivod jsou snad nejvíce nedoceněnou kapelou na světě. Já si to nemyslím. Daň za originalitu a neotřelost se platí všude, o Voivod to platí dvojnásob a když šli s kůží na trh, museli vědět, že cesta, kterou si zvolili, je na stadiony pro statisíce diváků nazavede.
V dobách debutové desky War And Pain se v podstatě ničím nelišili od ostatních metalových kapel, určitě si tehdy říkali, že to hlavně musí znít rychle a brutálně.
Jenže jak to tak bývá, postupem času se hrany otupí a na povrch vyplavou do té doby pečlivě ukryté poklady - v tomto případě originální hra kytarisyty Piggiho, baskytara (často zboosterovaná) postavená na stejnou úroveň s ostatními nástroji (čož rozhodně nebylo v tomto ranku a době běžné), metalovému světu naprosto vymykající se texty o nanotechnologiích, U.F.O., elektronických implantátech, psychických poruchách a podobných šílenostech a v neposlední řadě grafické zpracování obalů alb.
Laskavý čtenář promine - autor nemá naposlouchanou kompletní diskografii. Ale troufám si tvrdit: na to, abych prohlásil, že Voivod jsou jedna z nejoriginálnějších kapel, které kdy existovaly, mi to stačí.
Deska Rrröööaaarrr mě minula, ale následující tři záseky v jejich diskografii stavím všechny na stejnou úroveň. Klling Technology, Dimension Hatros a Nothingface. Těmito alby Voivod definovali svůj styl.
Přestože každé z nich má svá specifika a rozhodně se nedá říci, že by se Voivod opakovali, tvoří ucelený obraz o tom, jak to vlastně ti kluci z Quebecku celé mysleli.
A v případě Nothingface se jim dokonce podařilo uspět i v mainstreamu - album dosáhlo 114. příčky v top 200 žebříčku Billboard.
Angel Rat jsem bohužel také neslyšel, takže nemohu posoudit, do jaké míry zapadá do dalšího období kapely, ale následující album The Outer Limits je tím, přes které jsem se k Voivod dostal. Bylo mojí první zkušeností s touto kapelou a musím se upřímně přiznat, že to nebylo jednoduché. Dnes tuhle desku naprosto zbožňuji, ale v době, kdy se mi dostala do rukou (1994-95???) to bylo na první poslech něco tak podivného, že jsem se musel hodně nutit. Několik silných momentů mě dokázalo přesvědčit, že stojí za to, dát albu nějaký čas a ejhle, vyplatilo se.
The Outer Limits je první album Voivod, na kterém nehraje charismatický basák Blacky a zároveň na dlouhý čas poslední pro zpěváka Snakea (vrátil se do koapely v roce 2002).
Album má úžasný zvuk, čistý, průzračný a zároveň dostatečně hutný. Kytary znějí neuvěřitelně precizně a basa, kterou nahrál kámoš kapely a studiový hráč Pierre St-Jean, to je kapitola sama pro sebe. Nelze si jí nevšimnout a jako tradičně u Voivod je v konečném mixu poměrně vytažená, na druhou stranu ovšem nijak nevyčnívá a slouží celku. Naprosto dokonalý poměr mezi hráčským mistrovstvím a citem pro skladbu jako celek.
Atmosféra, která na vás při poslechu dýchne, je skoro až vesmírná. Přitom na albu nejsou použity žádné klávesy či elektronické hebla. Je až neuvěřitelné, co dokáže prostý delay a hall...
Ani si neuvědomíte, že posloucháte metalovou kapelu. Hudba je natolik komplexní, že jakékoli škatulkování v případě The Oter Limits ztrácí na významu. Je to sice klišé, ale fakt je ten, že psát o téhle desce je naprosto bezpředmětné. Ta se prostě musí slyšet.
Dvě perličky: na albu se nacházi cover verze skladby The Nile Song od Pink Floyd a také nejdelší skladba v historii kapely - Jack Luminous. Přestože trvá 17 minut, ani na chvíli se nenudíte a klidná vybrnkávaná pasáž uprostřed je naporsto dokonalá.
A když už jsem zmínil Pink Floyd - na albu Nothingface Voivod parádně vystřihli song Astronomy Domine z pera Syda Barretta - pohledejte na youtube.
Viovod - Time Warp (z alba The Outer Limits)
What will happen if I can't come back?
What if I should fall between the cracks?
Will I go back and forth down on-line?
Wherever! It's a question of time
Watching my sand glass
I count to a thousand
I flip it over
A lifetime in my hand
I set the counter
And switch on the power
Transform my matter
Am I gone forever?
Am I tomorrow or yesterday?
Another second's just passed away
Upcoming present and future past
Am I the first? Could be the last
Over and under
I spiral down the line
I'm getting closer
I must be right on time
Closer, closer
Jenže Snake z kapely odešel, aby si vyřešil nějaké problémy s drogama (ssc... ti muzikanti se nikdy nezmění...) a nastoupil Eric Forrest. Voivod tím zabili dvě mouchy jednou ranou, protože tenhle chlapík zvládá basu i zpěv současně.
Vzniklo albun Negatron, které je jednoznačně nejtvrší v jejich diskografii. Eric je spíše křikloun, než zpěvák a to se muselo někde projevit.
Jestliže na dřívějších nahrávkách dotahovali Voivod svou hudbu až k hranicím progresivního a psychedelického rocku, tohle je metal jako prase.
Hodně skalních fanoušků toto album příliš nemusí, ale já ho mám rád. Nevracím se k němu tak často, jako ke klasickým opusům z 80tých let, ale své místo v historii určitě má, jednak kvůli Ericovi, jednak kvůli tomu, že nastartovalo novou éru kapely. Svět zase najednou věděl, že s Voivod se musí vážně počítat.
Ze skladeb bych vypíchnul úvodní Insect, chytlavou Nanoman a závěrečný elktonicko kakofonický běs D.N.A. (Don´t Know Anything)
Další desku Phobos sice znám, ale z nějakého důvodu se jí vyhýbám. Ani nevím proč. Zvukově pokračuje tam, kde končí Negatron. Je to pořád solidní nářez, ale agrese a tvrdosti trošku ubylo. Jakoby se Voivod vraceli někam k Dimension Hatros. Problém téhle desky je možná v tom, že samotné kompozice nedosahují takových kvalit, jako na starších albech. A přitom je tu vše tak, jak má být. Na albu nechybí nic, co dělá Voivod Voivodem. Možná jsem si k němu ještě nenašel cestu, nevím.
Presto všechnbo je to album kvalitní a těm kteří kapelu vůbec neznají, se bude líbit (to jen my, zmlsaní předchozími počiny trošičku ohrnujeme nos.)
A jedna vyložená hitovka se našla i zde - Forlon. To je pecka, ze které si zedne na zadek úplně každý, zo to dám ruku do ohně.
A opět dvě zajímavosti: na skladbě M-Body se autorsky podílel Jason Newsted (v té době ještě člen Metallicy), je uveden jako spoluautor hudby a autor textu.
Závěrečný track na albu je opět cover verze, tentokrát známé skladby King Krimson 21st Century Schizoid Man. A je to lahůdka!
Novou éru kapely však uťala nehoda, která se stala ne německé dálnici, shoudou okolnosti cestou z koncertu v České republice. Eric Forrest to dost těžce schytal a rehabilitace trvala deset měsíců. Po jeho uzdravení Voivod odehráli turné po Kanadě s Iron Maiden a natočili dvanácti skladbové demo pro nové album, ale atmosféru před nehodou se už vskřísit nepodařilo. Vše nakonec vyústilo Ericovým odchodem z kapely. Nutno podoknout, že vše proběhlo velmi korktně a vstahy muzikantů jsou dodnes výborné, přestože zdravotní pojišťovna Erica Foresta se rozhodla vymáhat na kapele náklady spojené s jeho léčbou, proběhl dokonce soud).
Pak ovšem hudebním tiskem probleskla zpráva, na kterou všichni fanoušci kapely léta čekali: uzdravený Snake rozhodl do kapely vrátit. A aby toho nebylo málo, na místo basáka nastoupil Jason Newsted, který dal defitivně sbohem stagnující Metallice. Vzniko eponymí album Viovod a fanoušci byli nadšeni. Parodoxně tahle deskami připadá nejméně Voivodovská ze všech. A abych byl upřímný, ani mě moc nezajímala. Byl jsem zkrátka rád, že se Voivod konečně dostali tam, kam si zasloužili a úspěch jsem jim z celého srdce přál.
Vše vypadalo skvěle. Bohužel jen krátce...
Eric Forest (z rozhovoru pro Blabbermouth.net)
"However, looking back, I guess you could say I got sacked in a nice way. As a band, VOIVOD were better off with Snake and Jason. I mean, c'mon, how can I compete with the original singer of eight records and the ex-bass player of Metallica? They made the right decision giving Piggy a few more victory laps before his unfortunate departure, if you know what I mean. There were never any hard feelings after my band departure. It was their band that I joined and had the honor and priviledge to be a part of."
V léte 2005 byla Piggymu diagnostikována rakovina tlustého střeva, bohužel se rychle šířila, různé komplikace způsobily, že oprace již nebyla možná a Piggy 26. srpna 2005 zemřel.
Voivod v té době pracovali na novém albu Katorz. Ještě než zemřel, nahrál Piggy kytarové party do svého notebooku a zanechal i přesné instrukce, jak snimi naložit. Na youtube lze najít krátký dokument o tom, jak album vznikalo. Nebližší kámoš, bubeník Away v něm popisuje například rozhovor mezi ním a Piggym pár dní před jeho smrtí, do poslední chvíle pracoval na nových skladbách a například mu kladl na srce, že kytarové party nahrané v jeho laptopu jsou pro použití na album slabé a je třeba je znovu sesílit (ve videu je pak krásně vidět, jak ve studiou pouštějí kytorové stopy z laptopu do ohuleného Marshallu a celé to klasicky snímají přes mikrofon).
Album Katorz vyšlo 25.června 2006.
Mohlo by se zdát, že definitvní konec Voivod je nevyhnutelný. Kapela se ovšem rozhodle uctít Piggyho památku tím nejlepším možným způsobem: dle Awayových slov zanechal Piggy v laptopu takové množství skladeb, že to bohatě vystačí ještě na jedno album. Kapela na něm pracuje v těchto měsících za účasti všech bývalých členů Voivod - Erica Forresta, Blackyho a Jasona Newsteda.
V roce 2008 dokonce na Piggyho počest odehráli několik vydařených koncertů, včetně dvou zastávek v Japonsku společně s Testament a Forbidden. Na kytaru zaskočil jejich dobý kámoš Dan Mongrain a dá se očekávat i japonské DVD, jelikož oba koncerty se natáčely.
Kruh se uzavírá největším paradoxem: tyto koncerty na basu odehrál původní člen originální sestavy - Blacky.
