Mojí nejoblíbenější hospodou je jednoznačně pivnice Žaba. Nachází se v těsné blízkosti interhotelu Tatra. V nabídce mají Redagst 10, Radagast 12, Plzeň 12 a místní kvasnicový ležák Vulkán.
Desítkou samozřejmě nemá vůbec smysl se zdržovat. Ta se pije jen v případě krajní nouze. Plzeň taky už není co bývala a Vulkán je sice fajn, ale člověk si dá jeden a na druhý už nemá chuť, protože ty kvasinky přece jen nejsou kdovíco...
Ovšem nošovická dvanáctka, to je jiná. Vezmeme li v úvahu fakt, že je jen o dvě koruny dražší, než desítka, je mi velkou záhadou, proč většina lidí stále setrvává u zaběhlé desítky a neupřednostní raději kvalitu před kvantitou. Ale proti gustu...
Místopisný přívlastek uvádím záměrně, přestože vím, že v dnešní globalizované době se s největší pravděpodobností nejedná o produkt pivovaru v podbeskydí (byl jsem tam nedávno na exkurzi a vím, že největší objem produkce zaujímají značky Gambrinus, Velkopopovický kozel a Primus).
Místopis a místní patriotizmus totiž hraje v pivařských návycích stále velikou roli a vysokou měrou přispívá k osobním preferencím jednotlivých milovníků zlatavého moku.
Je to samozřejmě pozůstatek dob minulých a možná je naškodu, že univerzální "eurobeer" pomalu vytlačuje specifcké chutě jednotlivých regionů.
Ne vždy je ovšem "regionální specifikum" ku prospěchu věci.
Relativně často jezdíme brnkat na kytary do Bruntálu a okolí, tento kraj je kromě nádherné přírody zajímavý hlavně tím, že nejrozšířenější značkou piva je zde Holba.
Bohužel veškeré produkty pivovaru Hanušovice jsou pro nás něco jako zhmotnělé představy o očistci.
Hanušovická jedenáctka Šerák (naším zpěvákem okamžitě pohotově přejmenovaná na Příšerák) se za jistých okolností ještě dá konzumovat (musí se prokládat rumem), ovšem desítka Holba, to je taková katastrofa, že se nezdráhám nazvat ji za pivo převlečeným projímadlem (totéž se dá říct např. o produktech pivovaru Litovel, ovšem na litovelskou desítku jsem si vybudoval rezistenci během základní vojenské služby v Přáslavicích, proto pro můj organizmus nepředstavuje takový toxický zásah a bezprostřední nebezpečí, jako zmíněné "ryzí pivo z hor").
Ale jako všude jinde v republice, místní na svoje pivínko nedají dopustit a když jsme jednou cestovali s manželkou na festival do Trutnova, viděl jsem scénu, při které mi zůstával rozum stát. Nějaký mladík zjistil v bufetu na nádraží v Pardubicích, že v nabídce je rovněž lahvová Holba (to už si vůbec nedokážu představit... a raději ani nechci), nadšeně se rozběhl přes čekací halu, nedbaje kolemjdoucích, pohled upřený k výloze bufetu a na rtech slastně formulovaná slova: "...jééé... Holbička..."
Nevěděl jsem, jestli mám toho nebožáka politovat, nebo se mu vysmát...
Pak mi ovšem došlo, že to samé si partně on myslí o Radegastu a nechal jsem to být.
Nošovické pivo bylo vždy známé tím, že je poněkud více chmelené, tudíž hořčejší, než je běžné. Tuto vlastnost si naštěstí uchovalo, ovšem pouze u zmíněné dvanácky, desítka nedosahuje svého bývalého věhlasu, ale i tak se dají najít v Kopřivnici podniky, kde i desítka chutná.
Katolický dům a Pod kaštany jsou asi dvě jediné, které je dobré zmínit.
Kaťák prošel v nedávné době rekonstrukcí a ze zahuleného pajzlu vznilka nově nekuřácká část restaurace. Ještě jsem tam nebyl, ale v blízké době se chystám tento nedostatek napravit.
Kaštany jsou ideální pro zastavení se např. po hezké procházce po okolí. Výčepní se s těmí půllitry vyloženě mazlí a jedno "hejčkaný" je samozřejmostí. Tipuji, že kvalita pivka je zde přímým důsledkem drsné výchovy personálu místními štamgasty a v Kopřivnici se asi nejvíce blíží představě o typické české hospodě.
Dobrá je také dvanáctka Budvar, mají ji "v Domečku" vedle Speditu a taky Bernard v Auře na sídlišti Sever.
Je dobré mít se kde napít a nestrávit podom dvě hodiny na záchodě.
