Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Marbulínkova sestřička s nejmilejší drůbeží

17. 09. 2010 20:28:51
Dříve jsem na hudbu nazíral úplně jinak než dnes. Věci, které mi dnes připadají nepodstatné, byly před sedmi, osmi lety alfou a omegou mého hudebního uvažování. Nikdy jsem se vlastně pořádně nezamýšlel nad tím, co je pro mě v mém hudebním konání důležié. Vždy jsem to poznal až tehdy, když to přišlo. Věřím, že už snad dokážu rozeznat, čeho bych chtěl anebo mohl být součástí, co by mě bavilo, nebo naopak to, k čemu bych ani nepřičichnul. A musím se přiznat, že v případě bruntálského děsuplného uskupení Marbulínkova sestřička s nejmilejší drůbeží jsem stále v rozpacích.

Svoboda, nadhled a nasazení. Těmito třemi slovy se dá shrnout nejen to, co pokládám za zásadní ve veškerém svém hudebním konání i jako posluchač, ale i to, čím se MSsND ve všech směrech vyznačují. Absolutní svoboda je zaručena již tím, že ani jeden koncert není stejný jako ten předchozí.
Hluk, který tihle pánové a dáma umějí vyloudit, je neuvěřitelný, v kombinaci s naléhavostí textů a silou projevu působí každé jejich vystoupení jako dobře mířená rána na solar.
Abych se ale vrátl k původní myšlence - nedovedu si sám sebe představit jako člena MSsND (znáte to, takové to přemítání z dob, kdy aparáty stály majlant a kytary se nedaly sehnat, z dob, kdy jsme si sami sebe představovali na místě jednotlivých členů legendární zábavové kapely Rezon.. joj...), zároveň ale naprosto obdivuji, respektuji a miluji vše, co dělají.
Známe se již nějaký ten čas, o Kubovi O. jsem na tomhle blogu již psal v článku o kapele Havárna, a proto se domnívám, že další popis blízkých vazeb, které na divoké severní pohraničí máme, je zbytečný. V tomhle není jediný problém a šel bych s nimi třeba do samotného pekla.
Mám však strach, že pokud by mi někdy náhodou dovolili, abych si s nimi zahrál, jenom bych jim to kazil.
Přiznám se, že po těch všech tu horších, tu lepších, ale v podstatě pořád totožných kapelách, ve kterých jsem se kdy mihnul, jsem již natolik pokřivený konvenčním uvažováním, že bych se zkrátka asi nedokázal napojit na jejich vlny...

A to je na tom nejvíce fascinující. Člověk v podstatě nemusí umět moc, stačí trošku rytmu v těle a pár akordů, a pokud se jedná o nějaké to jamování nebo brnkání pro pobavení, je v podstatě schopen zahrát si s kýmkoliv.
Jak ale splynout s nečím tak netvárným a věčně se měnícím? Každý jejich koncert na mě působí jako naprosto rozporuplná kombinace sebedestruktivního běsnění a absolutné mimořádné sounáležitosti založené na společném prožitku.

Je třeba uvést na pravou míru jeden fakt - o hudbu takovou, jak ji vnímá 99,99% populace, se v případě MSsND nejedná. Jejich šílené improvizace jsou mnohdy opravdu těžké na strávení, pan šenkýř z Vyšních Vlkodlaků by to patrně popsal jako "vejskání, rachocání a nějaký ty světýlka" a jak už zmínilo více lidí, poslech MSsND naživo vysloveně bolí. Zároveň ale nelze uniknout. Na každém koncertě, který jsem viděl, jsem se přistihl při tom, že si v duchu dokola opakuju: běž pryč, vypadni, tohle tě zabije. Ale ne.. nebuď sračka, už brzy bude konec. A v ten moment se do toho MSsnD opřou ještě více a najednou je z toho čístý a ryzí noise, v té podobě, která osvobozuje a smývá ze světa zlo. V ten moment je proud zvuku a celková naléhavost tak mohutná, že se v ní dá plavat! A kdo tohle jednou zakusil, ví o čem píšu. Z toho se neutíká!


MSsND vymítají zlo a já doufám, že s tím nepřestanou.

"Konečně pořádná kapela..." (citát)

Autor: Lukáš Sedláček | pátek 17.9.2010 20:28 | karma článku: 8.34 | přečteno: 1219x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Zdeněk Sotolář

Inkluze po česku aneb Společné vzdělávání u nás neexistuje

Inkluze je opět tématem, tématem rozvířeným především účetními: úředníkům na Karmelitské došlo, jaké peníze inkluze podle vyhlášky 27 stojí. A proto se chystá už druhá šetřivá novela. A to máme jen podivnou inkluzi po česku.

17.11.2017 v 19:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 7 | Diskuse

Karel Sýkora

Levalet válí

Specifický přístup ke graffiti má francouzský umělec Levalet. Jeho kousky vždy využívají prostředí a samotná malba tak funguje dohromady s prvky, které už na ulici byly. Tady je pár jeho realizací v ulicích Paříže.

17.11.2017 v 14:50 | Karma článku: 5.24 | Přečteno: 86 |

Iveta Svobodová

Milada, film režiséra Davida Mrnky

Vyrazila jsem do kina a netušila,co mě čeká. Cestou jsem si uvědomila, že o Miladě Horákové téměř nic nevím. Za totality, když se o ní promluvilo, byla zrádce lidu a po roce 1989 se o ní sice mluvilo, ale tak nějak symbolicky.

17.11.2017 v 12:24 | Karma článku: 13.93 | Přečteno: 447 | Diskuse

Karel Sýkora

Poděkování v modlitbě za konec komunistického režimu

Sametová revoluce je označení období politických změn v Československu mezi 17. listopadem a 29. prosincem roku 1989, které vedly k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na pluralitní demokracii.

17.11.2017 v 6:08 | Karma článku: 9.48 | Přečteno: 143 |

Ladislav Kolačkovský

Milosrdná sestra a maršálek šlechty v Zimním paláci 8.11.1917

V minulé blogu jsme se seznámili s osudem lazaretu v Zimním paláci, nahlédněme nyní do něj spolu s pamětníky na 7. a 8.11. 1917

16.11.2017 v 23:43 | Karma článku: 13.32 | Přečteno: 232 | Diskuse
Počet článků 13 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1797
Obtloustlý lenoch, manžel, dle testu, který nedávno přišel mailem stabilní sangvinik, milovník potkanů (byť jsem zatím choval jen jednoho), požitkář, logistik, venkovan.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.