Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

20 minut koncertu stačí až nad hlavu...

14. 09. 2010 19:53:51
Jednoho krásného dne jsme něco montovali ve zkušebně a moc se nám nedařilo. Obklopeni starými krámy, většinou nefunkčními, propadali jsme jisté beznaději."Chtělo by to pořádné druty...." plácnul jen tak mezi řečí bubeník a už to bylo.

"Ty vole, to by byl výborný název pro kapelu."
"Jo... a bude to rachot jako prase, co největší bordel!"
"Jo... a budeme hrát v bílých mundůrech a jediné světlo bude celou dobu stroboskop!"

Klasika – další, už asi milióntá padesátá šestá kapela. Nějak se to zakecalo a skoro jsme na to zapomněli.

Jenže o pár měsíců později nám největší kopřivnický metalista Meydan povídá: "Hele chlapi, nevíte o nějaké kapele? Dělám akci v Příboře a chtěl bych něco netradičního, aby to nebyl jen samý black a death metal."

Už jsme byli v dobré náladě, tak jsme mu to vysypali... Že máme uplně parádní novou kapelu, že je to něco mezi industriálem, grindcorem a technem a že určitě neprohloupí.

Vyptal se nás na název a řekl, že se ozve až bude čas.

Úplně jsme to pustili z hlavy a soustředili se na ten náš undergroundový bigbít, hlavně žádné vzrůšo, že jo. Na zkoušky jako do práce, jeden nový song za rok, žádná křeč.

O to větší byl náš šok, když jsme v místním hudebním klubu poprvé uviděli plakát oznamující šílenou metalovou sešlost, která se měla konat zhruba za měsíc a půl.

Mezi 8 nečitelnými logy obskurních tvarů se totiž hrdě vyjímalo i obyčejným písmem vyvedené logo našeho nového imaginárního ansámblu.

Tak to už je vážné, řekli jsme si. Když už jsme napsaní na plakátech, tak bychom asi fakt měli udělat nějakou tu hudbu.

Začali jsme probírat detaily nástrojového obsazení.
Bubeníkovo zjištění, že s ním do nového kraválu nepočítáme, jím hluboce otřáslo!
Slitovali jsme se nad ním a řekli mu, že teda ok, může hrát s náma, ale na bubny ať zapomene. A už v žádném případě činely! A taky že s námi hraje jenom proto, že vymyslel název.

Nakonec to s námi ukecal na dva kotle (floor toms).

Zpěvák si pro sebe uzurpoval kytaru a kytaristu jsme odsoudili k dětským klávesám Casio, pouze basák zůstal u svého.

To by tedy bylo, ale co dál?

Na Aukru jsme zakoupili starý notebook za tři litry (co by to bylo za industriálně / elektronický rachot bez notebooku), nainstalovali šílený softvare FruityLoops a tím to na nějaký čas skončilo.

"Budou nějaké zkoušky?" Vyptával se několik týdnů netrpělivě bubeník. Představa, že by někde vystoupil a nevěděl vlastně s čím ho děsila více než daňové přiznání.

Ujistil jsem ho, že možná nějaká zkouška bude, ale že je klidně možné, že mu o ní neřekneme, aby si udržel odstup.

V ten moment byl zralý na odvezení do Opavy....

"Klídek, klídek... nejprve musím naprogramovat nějaké ty elektronické spodky. Čeho se budeme držet?" Ujišťoval basák zbytek "kapely" po několik následujících týdnů.

Termín koncertu se kvapem blížil a my neměli vymyšlený ani tón. A pak to přišlo. Chvilka odhodlání, dvě dlouhá zimní odpoledne strávená u Fruity Loops a Cubase a týden před koncertem basák slavnostně oznamuje zbytku kapely: "Mám to!"

Vida, když se chce, jde to docela lehce. Ovšem celková stopáž je poněkud nedostačující... cca 20 minut.
Námitky a brblání ze strany ostatních.

"Je to krátké"

"Je to překombinované!"

"Je to moc rychlé!"

"A co byste chtěli, oslové? Jenom kecáte a nic neděláte!" Chce se basákovi vmést jim do tváří.
Nakonec se uklidní a lakonicky poznamená: "To není důležité! Musíme kytarama a bubnama udělat takový rachot, že se z toho metalisti poserou!"

A tak se stalo.

Stačily na to přesně čtyři odpoledne. Dvě strávená doma výrobou tuc tuc bum bum podkladu, dvě společná ve zkušebně.

Samozřejmě nikdo vůbec nevěděl, co tam hraje. Jakš takš jsme se dohodli, kdy uděláme dramatické pauzy, aby to nebyl rachot od začátku do konce, ale tím veškeré zkoušení skončilo.

Dodnes nechápeme, že nezůstalo jen u toho jediného koncertu, jehož jediným účelem bylo vyprovokovat bandu metalistů k nepřístojnostem.

Ti se naopak projevili jako velice tolerantní a otevřené publikum.
Pak za námi chodili a říkali, že to byl nářez jako prase. A my se jen smáli a nevěřili jsme vlastním uším.

Od té doby už těch koncertů bylo celkem 10.
Dokonce máme nahranou desku! CD jsme pustili do světa asi ve dvaceti kopiích, vinyl bude snad někdy v zimě 2010/2011.

Někdy je to docela jednoduché. Léta jsme nechápali všechny ty emo/screamo/hc sebranky, že se jim chce trmácet se po všech čertech ďáblech kvůli setu, který do lidí nasekají za 15 - 20 minut.

Teď už jim rozumíme.

20 minut je totiž někdy až nad hlavu...

Autor: Lukáš Sedláček | úterý 14.9.2010 19:53 | karma článku: 5.71 | přečteno: 925x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Zdeněk Sotolář

Inkluze po česku aneb Společné vzdělávání u nás neexistuje

Inkluze je opět tématem, tématem rozvířeným především účetními: úředníkům na Karmelitské došlo, jaké peníze inkluze podle vyhlášky 27 stojí. A proto se chystá už druhá šetřivá novela. A to máme jen podivnou inkluzi po česku.

17.11.2017 v 19:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 40 | Diskuse

Karel Sýkora

Levalet válí

Specifický přístup ke graffiti má francouzský umělec Levalet. Jeho kousky vždy využívají prostředí a samotná malba tak funguje dohromady s prvky, které už na ulici byly. Tady je pár jeho realizací v ulicích Paříže.

17.11.2017 v 14:50 | Karma článku: 5.24 | Přečteno: 86 |

Iveta Svobodová

Milada, film režiséra Davida Mrnky

Vyrazila jsem do kina a netušila,co mě čeká. Cestou jsem si uvědomila, že o Miladě Horákové téměř nic nevím. Za totality, když se o ní promluvilo, byla zrádce lidu a po roce 1989 se o ní sice mluvilo, ale tak nějak symbolicky.

17.11.2017 v 12:24 | Karma článku: 13.93 | Přečteno: 450 | Diskuse

Karel Sýkora

Poděkování v modlitbě za konec komunistického režimu

Sametová revoluce je označení období politických změn v Československu mezi 17. listopadem a 29. prosincem roku 1989, které vedly k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na pluralitní demokracii.

17.11.2017 v 6:08 | Karma článku: 9.48 | Přečteno: 143 |

Ladislav Kolačkovský

Milosrdná sestra a maršálek šlechty v Zimním paláci 8.11.1917

V minulé blogu jsme se seznámili s osudem lazaretu v Zimním paláci, nahlédněme nyní do něj spolu s pamětníky na 7. a 8.11. 1917

16.11.2017 v 23:43 | Karma článku: 13.32 | Přečteno: 232 | Diskuse
Počet článků 13 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1797
Obtloustlý lenoch, manžel, dle testu, který nedávno přišel mailem stabilní sangvinik, milovník potkanů (byť jsem zatím choval jen jednoho), požitkář, logistik, venkovan.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.